Zámek Kroměříž

Arcibiskupský zámek v Kroměříži, jenž byl po staletí sídlem olomouckých biskupů a arcibiskupů, patří ke klenotům kulturních památek Moravy. První doložená přestavba staršího hradu v Kroměříži na zámek se uskutečnila na počátku 16. století v době úřadu biskupa Stanislava Thurza, který dal původní gotické sídlo přestavět na renesanční rezidenci. V této době se zámek stal místem pobytu biskupského dvora a také svědkem důležitých událostí, kdy zde pobývali český král Ludvík Jagellonský, polský král Zikmund Jagellonský a o několik let později i císař Maxmilián II.

Renesanční rezidence však byla v průběhu třicetileté války a následných požárů těžce poškozena. Obnovu zahájil až biskup Karel z Lichtensteinu-Castelcorna, který rozhodl o radikální přestavbě. Ve spolupráci se švýcarským architektem Giovannim Pietrem Tencallou vzniklo v letech 1686–1698 monumentální barokní sídlo. Nový zámek se stal symbolem reprezentace olomouckých biskupů a mimořádným se stal i díky své umělecké výzdobě a sbírkám, které v něm biskup Karel systematicky budoval.

Ani barokní sídlo se nevyhnulo pohromám. V roce 1752 vyhořely dvě patra zámku včetně slavnostních sálů. Opravy trvaly dvě desetiletí a vtiskly interiérům pozdně barokní a rokokový charakter. V roce 1777 povýšila Marie Terezie olomoucké biskupství na arcibiskupství, čímž význam Kroměříže ještě vzrostl. Arcibiskupové pak v průběhu 18. a 19. století pokračovali ve významných úpravách zámeckých interiérů a okolí. Vznikla mimo jiné i Colloredova kolonáda a klasicistní portikus v Podzámecké zahradě.

Kroměřížský zámek nebyl jen rezidencí, ale i dějištěm velkých politických událostí. V letech 1848–1849 se zde konal takzvaný Kroměřížský sněm, což bylo zasedání říšského parlamentu, který měl připravit novou ústavu pro rakouskou monarchii. Ve druhé polovině 19. století hostil zámek také význačné evropské státníky, mezi nimi i císaře Františka Josefa I. a ruského cara Alexandra III.

V závěru 19. století byl za arcibiskupa Theodora Kohna doplněn portikus v zámeckém nádvoří. V roce 1945 byl zámek poškozen bombardováním, následně však obnoven a zpřístupněn veřejnosti. Od roku 1998 je Arcibiskupský zámek spolu s Podzámeckou a Květnou zahradou součástí světového kulturního dědictví UNESCO, což potvrzuje jeho výjimečný význam v rámci evropské architektury i kulturních a politických dějin.

Dalším významným mezníkem se stal rok 2017, kdy se po mnoha desetiletích opět stalo právoplatným vlastníkem zámku a Podzámecké zahrady Arcibiskupství olomoucké. Tato událost otevřela cestu k systematické obnově památky, která se uskutečnila díky největšímu projektu financovanému z Integrovaného regionálního operačního programu (IROP) v celé České republice. Projekt, jehož příprava začala již v roce 2016 a který byl realizován v letech 2019–2023 s celkovými náklady přes 317 milionů korun, byl z 95 % hrazen prostředky IROP, zatímco zbývající část uhradil vlastník památky. Zahrnoval tři okruhy: obnovu  vodního systému Podzámecké zahrady, generální rekonstrukci Mlýnské brány, výstavbu nové trafostanice a nového vstupního objektu zámeckých sklepů, objektu Gardistky, a především rozsáhlé stavební a restaurátorské práce na samotném zámku. Mezi hlavní zásahy patřila rekonstrukce krovu a střechy, modernizace zabezpečovacích systémů, restaurátorské práce včetně náročné obnovy Sněmovního sálu, stejně jako revitalizace mobiliáře a vytvoření nových expozic (například Muzea arcibiskupské gardy či Pokladnice v zámecké věži). Pozornost byla věnována také zkvalitnění návštěvnického zázemí, jehož součástí se staly nové expoziční prvky i umělecké intervence ve vstupním prostoru galerie, který je vyzdoben díly významného sochaře Ivana Theimera. V současnosti se připravují další etapy obnovy s předpokládanými náklady přesahujícími 100 milionů korun, které mají zahrnovat rekonstrukci zámeckých sklepů, vybudování nové zážitkové expozice věnované výrobě mešního vína, modernizaci návštěvnického centra a víceúčelových sálů, obnovu nádvoří a další restaurátorské práce na objektech v Podzámecké zahradě.