První ze dvou grott je pojmenována podle antického boha Apollona, jehož socha dominuje celému prostoru. Stěny kolem této sochy boha slunce bývaly osázené stovkami ametystů, z nichž se nicméně do dnešní doby dochovala jen část. Ametysty ve světle mihotajících se plamenů na loučích vytvářely dojem, že Apollon skutečně září uprostřed temného prostoru. Záře drahých kamenů byla ještě umocněna vodními hříčkami a fontánkami, jejichž šum a odlesky doplňovaly celkový divadelní dojem.
Apollonova grotta
Biskup Karel z Lichtensteinu-Castelcorna
Alegorický význam výzdoby grotty přímo souvisí s osobou olomouckého biskupa Karla, jehož rodové jméno Lichtenstein lze přeložit jako světelný či zářící kámen.
Biskup jako Apollon
Apollon zde zosobňuje samotného biskupa, který paprsky světla, v tomto případě zastupujícími víru a poznání, proniká do temnoty. Tuto temnou část grotty představují dubové stromy s fauny, divokými zvířaty a drakem Pýthónem, kterého Apollon přemohl. Tato alegorie měla připomínat biskupovu roli v době rekatolizace, jež spočívala v šíření světla katolické víry a obraně proti herezi. Nacházejí se zde také heraldické symboly biskupa Karla, a to lev nesoucí trojhran a orlice s hvězdou.
Okázalá podívaná
Grotta však nebyla jen náboženskou metaforou. Byla i okázalou podívanou, která měla bavit a ohromovat hosty. Návštěvníci zde kdysi mohli spatřit nejen sochy zvířat chrlících vodu, ale také neobvyklý efekt v podobě pramínku vody vystřikujícího z vyvýšeniny posázené oblázky, na jehož vrcholku hořela zapálená svíčka.





